Most lásky

2. července 2015 v 7:10 |  Zamyšlení
Miláčku, moc na Tebe vzpomínám a v myšlenkách ti posílám cestu přes most, který nás spojuje. Každý z nás stojí na jednom okraji hlubokého údolí, a jsme rádi, že oba břehy spojuje tak velký, pevný, bezpečný most.
 

Sabrina

11. června 2013 v 9:18
Sabrina se začala pomalu zabydlovat v novém domově, který si celý posvojila. Leovi to bylo jedno. Jen si tak tiše brblal pod fousy: "Zase nová kočka. Zase taková černá, drápatá potvora. Co ta panička pořád má na těch prskajících chlupatých koulích, ani to pořádně neumí zaštěkat!" Tiše ležel ve svém pelíšku a pozoroval přimhouřenýma očima, jak kočky kolem sebe obezřetně chodí a navzájem se pozorují. Sabrina, když prozkoumala celý dům, se rozhodla, že bude její. A panička taky. Pořád za ní chodila, a když nastala sebemenší příležitost, už jí vyskočila na klín a nechala se hladit. Spokojeně při tom předla a na všechny ostatní kočky pohlížela svrchu a dávala jim najevo, že tady je paní ona.
Sára, moudrá stará kočka se jen pod fousky usmívala. Stačil jediný její pohled a Sabrina jí pokorně přenechala misku plnou voňavého masíčka. Pokud si Sabrina myslela, že poslechnout nemusí, stačilo jediné krátké Sářino zavrčení nebo zaprskání a Sabrina se klidila do bezpečí. Copak Sára, to je čarodějka.
Se Samanthou také nebyly od začátku problémy. Je to milá, nekonfliktní kočička, která je se všemi zadobře. Od misky Sabrině uhne, dobře ví, že nebude ukrácená.
Ale Amálka. Ta si doteď myslela, že je benjamínek celé smečky a všichni ji musí plnit každé přání, které se jí objeví v jejích modrých očích. Velice nelibě nesla skutečnost, že Sabrina okamžitě zabrala paniččin klín i její postel. Jen co si přišly na oči, okamžitě se do sebe pustily. Byla jsem z toho už zoufalá. Jen jsem pořád doufala, že si časem na sebe zvyknou a budou se tolerovat.
Když k nám přišla Sabrina, byla děsně hubená a opelichaná. Při dobré stravě se začala pěkně zakulacovat a já jsem dostala zlé tušení, že to není jenom stravou. To mi vzápění i veterinářka potvrdila. Byla březí. Ach jo, co si jen počneme? Doma čtyři kočky a pes, můj muž už tak jako tak je nepříčetný z toho, že odevšad tahá chlupy, neustále se mu pod nohama někdo plete a ty záchůdky. Po celém domě kousky steliva, vynášené na tlapkách....
Kočka má v průměru čtyři koťata, to by znamenalo osm koček doma. A ta atmosféra. Amálka versus Sabrina! Udat kotě v dnešní době, je docela neřešitelný problém. S vetkou jsme se dohodly na kastraci. Podle mě je lepší, když se další tvoreček nenarodí, než aby svůj život prožil někde v útulku nebo na smetišti. I když se podaří kotě udat, nikde není zaručeno, že se dostane do dobrých rukou.
Kastrace proběhla bez problémů, Sabrina se rychle zotavovala. Začala se zakulacovat, teď už pouze z dobré stravy, srst zhoustla, krásně se leskla.
Po kastraci se jí začaly nafukovat cecíky a tvořit se mléko. Musela jsem začít mlíčko odstřikovat, aby jí nezatvrdlo. Sabrina se rozvalila a nechala si mlíčko vystříkávat. Byla v pohodě. Pak dostala prášky a vše se vrátilo do normálu.
Její srst byla hustá, podobná plyšu. Ne úplně černá, ve slunci házela kaštanové odstíny. Tvar lebky s krátkým tupým nosíkem a kulatýma očima připomínal britku. Asi bude nějaký kříženec. Aby nebylo všemu trápení konec, začala Sabrina zvracet. Nejprve jsem tomu nepřikládala důvod, myslela jsem, že to jsou bezoáry. Ale když se to začalo opakovat, byla jsem s ní u vetky. Nic nenašla. Vypadala zdravě. Doma asi za dva dny, když zvracela, vyvrhla škrkavku. Vytřeštila jsem na ni oči. Vždyť, první co bylo, když jsem ji donesla domů, dostala tabletky na odčervení. Co se to tam v té hromádce hýbalo? 10 cm dlouhý červ. Až se mi udělalo zle. a tak jsme zase mazaly k vetce. Dostala další tabletky na odčervení, a s ní i všichni ostatní miláčci. Po 14 dne se celá procedůra opakovala. Uf, tak snad bude už klid.
Ale klid nebyl. Amálka a Sabrina, to nešlo dohromady. Už to byly tři měsíce, co jsem měla Sabrinu doma a pořád jsem přemýšlela, co mám udělat, aby se ty dvě čičiny snesly.
Na internetu jsem našla jednu paní, která se zabývala léčením zvířat pomocí Bachových květinových esencí, něco na způsob homeopatik. Hned jsem jí napsala. Kapičky, které jsem dostala, jsem Sabrině pečliově dávala. A s napětím čekala, co se bude dít.Situace se pomalounku dostávala do jakž takž ucházejíc mezí a doma se začalo vše uklidňovat. Spadl mi kámen ze srdce a nyní po delším čase, se siamka Amálka a křížená britka Sabrina moc nemusí, ale snášejí se a doma je klid.

Další kočka

26. června 2012 v 9:36 |  Kočičárny a hafkárny
"Á soused si pořídil malé koťátko!" dívala jsem se přes plot zahrady k sousedům, kde si na dvoře hrálo malé černé koťátko.
Celé léto jsem kotě pozorovala, jak se na dvoře vyhřívá na sluníčku a chytá stébla trávy.
Na podzim byla z kotěte pěkná kočička. Plížila se v zahradě vysokou trávou a lovila mouchy. Když mě uviděla, pelášila rychle domů.
Uplynula zima, léto a já jsem z ní vždy zahlédla jen mihnoucí se černý stín.
Jednoho dne se na průčelí sousedova domu objevil velký nápis "Na prodej". A soused v tichosti zmizel. Jen tu černou kočičku jsem v zahradách vídala stále častěji. Mazlivě jsem s ní mluvila a lákala ji k sobě. Na dvůr jsem začala dávat misku s granulkami a čerstvou vodu. Granule byly vždy okamžitě pryč. A kočička už na mě čekávala. Asi po dvou týdnech krmení jsem se k ní přiblížila, dřepla jsem si na dva metry od misky a volala ji. Kočka byla hladová, pomalounku překonávala svoji plachost, a opatrně se přibližovala k misce. Sklonila hlavu a začala jíst. Celé její vyhublé tělíčko bylo v napětí, při nepatrném pohybu byla připravena zmizet. Ani jsem se nepohnula, jen jsem s ní potichu mluvila. Když slupla poslední granulku, otočila se a rychle utekla do bezpečné vzdálenosti. Při dalším krmení jsem k ní natáhla ruku s kouskem kuřete. Přešlapovala kousek ode mne a bála se přiblížit. Maso jsem jí hodila. Hladově se po něm vrhla a rychle je zhltla. Aby dostala další kousek masa, přiblížila se téměř na dosah. Měla neustále strach a z ruky si nevzala. Po dalším týdnu se přiblížila na dosah. Lehce jsem ji pohladila. Ucukla do bezpečné vzdálenosti. Hodila jsem jí kousek masa. Chytla ho do tlamičky a utekla s ním do výklenku kůlny. To byla má šance. Jakoby nic jsem se k ní přiblížila a drapla ji. Pevně, aby nemohla škrábat. Ani se nebránila. K mému úžasu se mi schoulila do náruče. Otočila jsem se a pospíchala domů. Domácí kočky vykukovaly ze dveří kuchyně. Rychle jsem s ní pospíchala do patra, aby se nesetkala s domácí smečkou., aby nebyl mazec.Tam jsem jí ukázala pelíšek, misku plnou dobrot a pustila ji na průzkum. Vše kolem učichávala, cítila domácí kočky a psa. Nacpala si bříško granulkami, a unaveně se stočila do klubíčka v pelíšku.
Nechala jsem ji samotnou a šla si popovídat se svýma chlupáčkama. Taky musí vědět, že máme nový přírůstek.
Po chvíli jsem se šla podívat do pokoje, co dělá nová čičinka. Snědla další dávku granulek, použila záchod a zase spala. Když jsem vešla do pokoje, zastříhala ušima a otevřela oči. Sedla jsem si do křesla a .... už jsem ji měla na klíně. Byla jsem překvapená. Nebyla vůbec plachá. Otevřela jsem dveře od pokoje a nechala ji, aby si prohlídla schodiště. Do přízemí máme celoprosklené dveře. Domácí kočky seděly na jedné straně a ona na druhé. Bylo legrační je pozorovat, jak přes dveře na sebe ježily hřbet a syčely.
V noci moje kočky musely zůstat v přízemí a nová číča byla se mnou. Když jsem šla do práce, koukaly na sebe přes sklo.
Vzala jsem ji k veterinářce. Dostala odčervovací tabletky, a až na to, že byla pořádně vyhublá, byla v pořádku. Očkování dostane, až zesílí.
Po pár dnech jsem vystřídala pobyt koček. Smečka šla do poschodí a nová byla v přízemí. Zase to bylo pro ni něco jiného. První seznámení s pejskem Leem proběhlo v pohodě. On si jí vůbec nevšímal a ona se mu vyhýbala velkým obloukem. Měla zježenou srst, vypadala jako chlupatá koule, a když zjistila, že z jeho strany jí nehrozí žádné nebezpečí, uklidnila se.
Konečně nastal den vzájemné konfrontace.
Nejprve jsem vzala Samanthu. Zasyčely na sebe, Samantha utekla a byl klid. Sára syčela víc, ale když ta nová byla v dostatečné vzdálenosti, tak si jí nevšímala. Ale s Amálkou, to byl problém. Okamžitě se na sebe vrhly, vřeštěly a chlupy lítaly. Odtrhla jsem je od sebe a tu novou dala zase do patra. Zuřivě na sebe koukaly přes sklo, cenily zuby, ježily hřbety a vztekle mrskaly ocasy. No, ještě několikrát se pořádně porvaly.
Od prvního dne jsem začala vymýšlet jméno. Přišly mi na mysl desítky jmen, dívala jsem se do kalendáře a ...nic.
Však ono se vhodné jméno vynoří samo.
Sabina, to by bolo to pravé.
"Sabino!" Ale pořád mi něco nesedělo.
Sabina, Sabina.....
Sabrina! To je ono!
"Sabrino! Sabrino!" A už jsme ji měla na klíně, otírala se o mě hlavičkou a hlasitě předla, jako by dávala najevo svou radost, že už má jméno.
Tak Sabrina. Hlasitě jsem si oddechla.
 


Nový přírůstek

17. července 2009 v 9:06 |  Kočičárny a hafkárny
U domovních dveří se rozeřval zvonek. Leo vyskočil a začal zuřivě štěkat. Trhla jsem sebou a celá rozechvělá uklidňovala tlukoucí srdce. Tak už je tu! Proběhlo mi myslí. Vyskočila jsem a a hnala se s Leem v patách otevřít.

Tři paprsky

10. června 2009 v 11:05 |  Zamyšlení
Přistoupily ke mně tři postavy. Barva jejich oblečení prozářila celé jejich postavy a prostupovala jimi. Vztáhly ke mě ruce a mile se na mě usmály.

Řepkové pole

10. června 2009 v 10:37 |  Zamyšlení
Brouzdám se v polích mezi rozkvetlými žlutými květy. Vrcholí jaro a řepková pole omamně voní a svou žlutí lákají nespočet včel a motýlů, aby si nabrali sladkého nektaru. Kolem mě to bzučí, zpívá a voní. Celá příroda vzdává hold jaru, slunci, blahodárnému dešti. Cítím sílu, kterou

Oskar

4. června 2009 v 8:28 |  Kočičárny a hafkárny
Byla jsem na druhé návštěvě koťátek. Už mám vybrané, které bude moje. Ta malá klubíčka se mají k světu. Bříška mají pořád nacpaná, to jsem koukala. Už se začínají vybarvovat po mamince siamské kočičce.

Nemoc

4. června 2009 v 7:39 |  Kočičárny a hafkárny
Sára je nějaká špatná. Od té doby, co nám odešla Adélka, nevím co se s ní děje. Nejí, je smutná, hubne. Myslela jsem, že truchlí po ztrátě Adélky. Začala pokuckávat a teče jí z očí. Při polykání má potíže. Přičítala jsem to nachlazení a jarnímu počasí.

Kočky

2. června 2009 v 8:17 |  Kočičárny a hafkárny
Po smrti kočičky Adélky jsem se rozhodla, že její místo zaplním novým koťátkem. Moje druhá číča Sára chodí po domě jako tělo tělo bez duše, všude ji hledá, kde se asi schovala. Truchlí a nejí. Ví, že se už nevrátí.

Seznamování

11. května 2009 v 10:45 |  Kočičárny a hafkárny
"Tak tě vítám doma." odemykala jsem dveře od domu a pouštěla nalezeného psíka do chodby. Pes vrtěl ocáskem a tvářil se, jako by tu byl už dávno doma a bylo to všechno jeho. Obyvatelky domu, kočky, jak uslyšely můj hlas, mě přiběhly přivítat. Za skleněnými vnitřními dveřmi stály všechny tři pěkně v řádku a koukaly nevěřícími pohledy, koho to mám sebou.

Kam dál